Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web
 

toya sphynx

Původ a historie

Standard >   Sphynx >   Péče >

                  Sphynx - původ a historie

 Aztécký původ nebo kanadské střešandy? 

  Bezsrstost je přirozená spontánní genová mutace. Nahá koťata, objevující se v minulosti ve vrzích normálně osrstěných domácích nebo čistokrevných koček, vždy lidi zajímala a vždy byla opředena tajemstvím. V minulosti byl tento fenomén sporadicky dokumentován, ale žádný chovný program nebyl zaznamenán dříve než začátkem dvacátého století. Podle archeologických nálezů se bezsrsté kočky nacházely již v pre-columbijské éře v říši Aztéků. Americké prameny je nazvaly Mexican hairless. Protože vloha hr (hairless) odpovídající za lysost je recesivní, může být předávána různými kočkami na svá potomstva, aniž by se projevila, po celé generace. Teprve v recesivně homozygotním stavu (hr hr) je kočka úplně nebo téměř lysá.                                                                                        Mexický sphynx Ollie a Dick r.1902

 Problematiku rexovitosti a lysosti srsti u koček studoval již někdy kolem roku 1938 francouzský profesor E. Letard. Prý ke svému studiu využil i kočky z Rakouska a předválečného Československa.
Dnešní sfinxové jsou potomky několika linií. Začátek jednoho z prvních chovatelských programů se datuje k 30. lednu 1966. V kanadském Ontariu se černobílé domácí
kočce Elizabeth narodil lysý černý kocourek jménem Prune.

                    Sphynx z Francie r.1966

O tuto problematiku se začala zajímat chovatelka Yania a její syn Ridyah Bawa. Ti se ujali tohoto kotěte i jeho matky. Bawowi provedli zpětné křížení a 16. ledna 1967 se jim narodilo sedm koťat. Z nich byli dvě nahé kočky a dva nazí kocourci. Později chovatelé Bawowi začali spolupracovat s manželi Tenhovovými a jejich chovatelskou stanicí Dutchie’s. Tyto "Moonstone Cats” (měsíční kameny) se stali zákládajícími jedinci šlechtitelského programu, na který navázala v roce 1973 i chovatelka Sandy Kaiser. Dva její odchovy, Mewsi-Kal Starsky and Mewsi-Kal Johnny se stali v roce 1978 prvními importy sfinxů na evropský kontinent. Jejich šťastným majitelem byl Dr. Hugo Hernandez z Nizozemí.

  Další známá linie "nahých" koťat pochází z Minnesoty. Matkou linie se v roce 1975 stala domácí kočka Jezabelle manželů Pearsonových. Její potomci se stali součástí chovatelského programu chov stanice Z. Stardust i zakladatelkami sfinxů chovatelské stanice Jen –Jude.
Na konci sedmdesátých let na ulicích Toronta našly děti tři nahá koťata. Přinesly je Shirley Smithové, místní chovatelce siamských koček. Ta se ujala černobílého kocourka, kastrovala ho a pojmenovala Bambi.  Kočičky, nalezené v letech 1979 a 1980, modrobílou Palomu a černobílou Punkie, poslala Dr. Hugo Hernandezovi do Holandska. Ty se později staly, po neúspěšném začátku s kočkami z Mewsi-Kal, zakládajícími kočkami evropských linií sfinxů.
                                                                                                                                                                                                                     
Bambi

 V počátcích vývoje plemene bylo jen velmi málo bezsrstých koček a také málo informací o genu, který bezsrstost způsobuje. Chovné programy se dostaly do problémů. Z nedostatku nepříbuzných jedinců, z nedostatku dalších spontánně narozených nahých koťat ve vrzích osrstěných koček, hrozilo nebezpečí blízké příbuzenské plemenitby. Jejím hlavním důsledkem by se mohlo stát upevňování nechtěných genetických vad a tím i životaschopnosti sotva vznikajícího plemene. Chovatelé sfinxů se ale nechtěli vzdát. Do tehdejších linií začali přikřižovat i jiná plemena s genetickou mutací srsti, zejména Devonrexe. Cílem těchto křížení bylo vytvoření geneticky zdravé kočky s širokou genovou základnou a vitalitou. 
Dnes se tato chovatelská metoda nepoužívá. Jedinou povolenou výjimkou k meziplemenému šlechtění jsou plemena americká krátkosrstá, evropská nebo kočka domácí. Dosáhnout uspokojivých výsledků v takových hybridním programech vyžaduje chovatelské zkušenosti a znalosti chovatelských metod a genetiky. Chovatelé sfinxů těchto metod plemenitby většinou nevyužívají. Soustředí se na vylepšování plemenných znaků a upevňování požadovaného typu, zlepšování lysosti, kvality kůže i zachování zdraví. Vyvarování se náhodných a neuvážených křížení je jednou z nejdůležitějších metod, vedoucí k vytčenému chovatelskému cíli.

                                                                                                                                                                                                                                               

                                                 Zdroj:  čerpáno z časopisu PLANETA ZVÍŘAT – nejen inzertní měsíčník      Foto: Google.cz

TOPlist