Historie koček >
Nemoci koček
Přehled těch nejběžnějších a nejzávažnějších kočičích chorob.
Nemoci koček rozdělujeme na neinfekční, infekční a parazitární
Neinfekční nemoci
dělíme do několika skupin (v závislosti na příčině a charakteru). Bývají většinou spojovány se zevním prostředím nebo stravou, některé vznikly napadením mikroorganismy. Do této skupiny patří otravy, zácpa, křivice, zánět zvukovodu, zánět jater, nemoc močových kamenů, zánět ledvin, kýla, různé vady, zápal plic, poruchy srsti. Tyto choroby se však ze zvířete na zvíře nepřenášejí.
Spadají sem ale i vrozené vady a poruchy. Mezi dědičná onemocnění koček patří např.
HCM (hypertrofická kardiomyopatie), kdy stěna levé srdeční komory je větší a silnější než obvykle, a proto srdce nemůže normálně fungovat. První problémy se obvykle objeví až v dospělém věku. Často dochází k ochrnutí nohou, rychlejšímu tlukotu srdce nebo šelestům na srdci. U některých koček se objevují pouze lehčí stadia této nemoci, ty se pak mohou bez výraznějších problémů dožít vysokého věku, zatímco u jiných koček vede tato nemoc k předčasné smrti.
Dalším příkladem dědičného onemocnění kočky je
PKD (polycystic kidney disease), projevující se výskytem cyst na obou ledvinách. Ty pak ochromují činnost ledvin a mohou vést až ke smrtelným následkům. Nemoc se projevuje nadměrným pitím a častým močením. PL (Patella luxatie) je dědičná vada kolenních kloubů, která se vyskytuje u psů i koček. Jsou to více či méně uvolněné kolenní klouby, které se v nejvážnějších případech mohou uvolňovat při sebemenším pohybu, což znemožňuje kočce udělat jakýkoli normální pohyb nebo skákání. Ve velké většině případů se však jedná pouze o lehkou luxaci, která kočku tolik neomezuje.
Infekční nemoci
vyvolávají mikroorganismy nebo viry, přenášejí se z jednoho zvířete na druhé (např. slintavka), avšak v některých případech jsou předávány dokonce i na člověka (vzteklina). Nebezpečí některých chorob je v tom, že se jejich příznaky projevují až po inkubační době. Proti infekčním nemocem (vzteklině, slintavce, leukoze, infekčnímu peritoneu a rino-průdušnici) nemusíme kočky očkovat každoročně. Zvířata jsou totiž od očkování po určitou dobu chráněna od nakažení.
FeLV, FIV, FIP - aneb postrach všech kočkařů, níže se blíže podíváme na tyto smrtelné choroby, o kterých stále mnoho majitelů koček nic neví nebo jejich vážnost podceňují.
FeLV - virus leukémie koček:
Jedná se o vysoce nakažlivý smrtelný virus (Na FeLV umírá zhruba 50% nakažených během půl roku a dalších asi 80% do tří let) způsobující v průběhu onemocnění různé zdravotní potíže. Kočka se infikuje velmi snadno kontaktem s jinou, nakaženou kočkou, případně s jejími tělními tekutinami, což můžou být výkaly, sliny, krev nebo mateřské mléko.Kočka se také může s nemocí již narodit v případě nakažené matky. V první fázi po nakažení nastupuje souboj s virem. Kočka dostává vysokou teplotu, trpí dehydratací a nastupuje vážná chudokrevnost, díky čemuž dochází spolu se snižováním počtu krvinek k likvidaci imunitního systému a následné náchylnosti k podružným nemocem. Často pak kočka dostává zápal plic a jiné respirační nemoci, dostává průjem, zvrací a rychle ubírá na hmotnosti. V této fázi také buď přichází smrt nebo nastává fáze druhá, kdy se kočka stává přenašečem viru, ale sama přitom může žít poklidně celý svůj život někdy znepříjemněný příležitostnými záchvaty onemocnění a nadále i náchylností k jiným nemocem.Proti FeLV existuje dosti spolehlivá vakcína, která ale nemá smysl u již infikovaných koček. Proto se před vakcinací musí vždy provést krevní testy na přítomnost viru v krvi. Jak očkování, tak test (test je společný na FeLV a FIV) nepatří mezi nejlevnější. Připravte se na výdaj přes 1000,-Kč
FIV - virus imunodeficience koček:
Lidmi často nazývaný kočičí AIDS (kvůli podobnosti FIV a lidského HIV), se projevuje likvidací imunitního systému. Často doprovází virus FeLV (asi v 50% případů má kočka s FIV i FeLV). FIV je leukemii hodně podobný, nezpůsobuje však rakovinu. Přenáší se krví nebo pohlavně při páření. (Třeba pokud vám váš kocourek někdy uteče za pouličníma kočičkama, nemůžete si být nikdy jisti, že se nevrátí nakažený. Proto už konečně poslechněte a KASTRUJTE! Ne jen kvůli FIV, ale i zmnoha jiných důvodů!). Opět přichází horečky, dýchací potíže (zápal plic, zánět průdušek), zvracení, průjmy (možno s krví ve stolici). Kočka má zvětšené uzliny, špatnou srst a nechutná jí. V důsledku snížené imunity je pak kočka náchylná ke všem možným nemocem, fatálním pro ni může být i zvýšená stresová zátěž. Proti FIV není žádná vakcína. Léčba neexistuje, ale ta podpůrná spočívá ve vysokých dávkách antibiotik, nucené výživě, doplňování tekutin a někdy nutných transfůzích. Kočka tak může v klidném prostředí kde platí 100%-ní dodržování stanovených zásad dále žít, ale stejně jako u FeLV platí, že se střídá období relativního klidu a období navalů nemoci a kočka pak stejně často podlehne.
FIP - infekční zánět peritonea:
Troufám si tvrdit, že je to největší bubák a strašná zhouba pro všechny postižené kočičky. FIP způsobuje virus z rodiny koronavirů, kde většina druhů je virů střevních a nejsou smrtelné. Jednou za čas se ale stane, že jeden z těchto druhů zmutuje a přeroste v onemocnění FIP. Virus se přenáší pouhým dotykem s jakýmikoliv tělními tekutinami nakažené kočky, pípadně se s FIP kočička již narodí kvůli infikované matce. Virus se šíří lymfatickým systémem a zasahuje vnitřní orgány, kde způsobuje zánět. Aby to však nebylo tak jednoduché, FIP se vyskytuje ve dvou formách - v suché a vlhké, podle vnitřního děje.
Vlhká forma je běžnější. Virus způsobuje prosakování krevního séra, což způsobuje záněty orgánů a hromadění tekutin. Nejčastěji napadá játra, mozek, plíce, oči, slezinu a uzliny. Kočka má horečky přes 40 stupňů Celsia nereagující na antibiotika, dýchací potíže, průjem, je dehydratovaná, tělní dutiny se plní vazkou žlutou tekutinou, takže i přes úbytek na váze a celkové vyhublosti má kočka abnormálně velké bříško. Nemusí však trpět nechutenstvím i když i to je běžné. Po vyskytnutí se těchto klinických příznaků kočka zpravidla umírá do několika týdnů většinou na srdeční selhání nebo zástavu dýchání. Poslední týdny též prožívá ve velkých bolestech.
Suchá forma je zákeřnější, protože je hůře identifikovatelná. Příznaky jsou stejné, nedochází však k hromadění tekutin. Většinou lze pozorovat změny na očích. Nemoc se pomaleji rozvíjí, takže kočka s ní může déle žít a také déle trpět.
Lék neexistuje! Úmrtnost atakuje hranici 100% !!! Proti FIP existuje vakcína, která je však poměrně nespolehlivá a to hlavně v poměru k ceně (spolehlivost je udávána mezi 50-80%). Vakcinuje se po provedení testů a jejich negativním výsledku, jinak nemá vakcína žádný význam. Pořádné testy na přítomnost nemoci ale také neexistují. Testuje se pouze na výskyt protilátek na koronaviry. Protože koronavirus ještě neznamená FIP, je tento test značně zavádějící, s koronavirem se totiž během života setká skoro každá volně žijící kočka a od té doby bude mít test pozitivní ačkoliv nikdy nebude mít FIP. I zde platí, že jak test, tak vakcína jsou nesmyslně drahé.
U všech těchto nemocí platí, že pozitivní kočka by měla být okamžitě izolována od ostatních koček aby nedocházelo k šíření nemoci. I když jsou FeLV,FIV i FIP neléčitelné, a skoro vždy znamenají smrt, může se podařit FeLV a FIP překonat a zvítězit tak nad smrtí. Pokud patří vaše číča mezi postižené, tak to hlavně nevzdávejte a hlavně jednejte rychle, jde o každou hodinu!
Rhinotracheitida:
Jedná se o virus který napadá horní cesty dýchací. Přenáší se normálně vzduchem. Příznaky: kýchání, kašlání, výtoky z očí a nosu, snížená chuŤ k jídlu, horečka, strupovaté oči, afty. Při neléčení této nemoci může dojít k zánětu průdušek nebo k zánětu plic.
Kaliciviróza:
Opět virus horních cest dýchacích. Příznaky: podobné jako u Rhinotracheitidy, častěji však dochází k vážnějšímu zánětu.
Chlamydia:
Bakteriologická infekce horních cest dýchacích. Způsobuje i zánět spojivek. U koček, které jednou touto nemocí trpěli se často stává, že se jim po různě dlouhé době vrací. Léčí se silnými antibiotiky. Příznaky: kýchání, opuchlé oči, výtoky z očí a nosu, horečka, dýchací potíže.
Panleukopénie:
Nazývaná též kočičí mor. K infikování dochází kontaktem s tělesnými tekutinami infikované kočky. Příznaky: velmi rychlý nástup vysokých horeček, neurologických problémů, zvracení, průjmu. Dochází k poškození mozku, střeva mohou přestat plnit svou funkci a jsou nafouklá. Léčí se agresivním podáváním antibiotik, vitamínů a minerálů a velmi důležité je nucené doplňování tekutin. Velké procento koček však přesto umírá. Pokud přežijí, často pak s nevratně poškozeným mozkem a z toho vyplývajícími problémy s pohybem.Většina dnes používaných širokospektrálních vakcín je určena právě k očkování proti všem výše uvedeným nemocem! Obecně platí, že ke všem výše uvedeným nemocem jsou náchylnější koťata.
Vzteklina:
Je to zákeřné, smrtelné, virové onemocnění. Vzteklinou může onemocnět i člověk! Přenáší se slinami nakaženého zvířete a k nákaze většinou dojde kousnutím. Virus vztekliny napadá nervový systém a mozek. Příznaky: změny chování, změna pohybování, rozšířené zornice, slinění z tlamičky, ochrnutí, nervové tiky. Vzteklina je neléčitelná! Znamená jistou smrt a jelikož je ve velkém ohrožení i člověk, musí se nechat infikované zvíře okamžitě utratit. Na vzteklinu existuje doplňková vakcinace, která není příliš nákladná a rozhodně ji doporučujeme provádět.
Parazitální svrab blecha
Kočky jako zdravotní riziko pro chovatele.
Vážným onemocněním způsobeným prvokem Toxoplasma gonddi je toxoplazmóza. U lidí i zvířat se objevuje poměrně vzácně, nákaza probíhá skrytě a napadá nejcitlivější části organismu – mízní aparát, tkáň oka či ústřední nervstvo. Nejznámější jsou gynekologická onemocnění vyvolávající např. potraty, nedonošení či odumření plodů nebo narození poškozených dětí stižených vrozenou toxoplazmózou. Je prokázáno, že rozmnožování parazita probíhá právě ve střevní sliznici koček. Kočka sama však nemůže být zdrojem přímého nakažení člověka nemocí, ale zárodky parazita vylučované z těla koček do půdy záhonů a pískovišť mohou přežívat až jeden rok.
Také plísňová (houbová) onemocnění jsou problémem společného soužití lidí a domácích zvířat. Houby, které jsou schopny vegetovat na kůži, jsou nazývány dermatofyta, a některé z nich přežívají jak na kůži zvířecí, tak i lidské. Obecně lze říci, že kožní houby se častěji zachycují na jedincích s citlivější pletí, tj. na mláďatech, na dětech, mládeži v pubertě a na ženách. Nejčastějším zdrojem nákazy v poslední době jsou bezprizorní toulavá koťata. Pokud se hodláte takového zvířete ujmout, doporučujeme jeho vyšetření nejen u veterináře, ale i v odborné mykologické laboratoři. Jako u každého plísňového onemocnění je léčba zdlouhavá a přináší i estetické nepříjemnosti.
Zdroj: čerpáno z časopisu PLANETA ZVÍŘAT – nejen inzertní měsíčník a malapuma.net, Foto: Google.cz
