Nemoci koček >

  Něco z kočičí historie…

….do dnešního dne není přesně známo kdy byla kočka poprvé domestikována – tzn. Kdy došlo k přeměně z divokého zvířete na zvíře domácí…

  Díky značnému nálezu vykopávek – sošky, kresby koček, náhrobky s kočičími motivy  a dokonce i mumie koček si badatelé troufají téměř s jistotou tvrdit, že kočky zaujímali velmi vysoké, víceméně náboženské postavení  a to ve starověkém Egyptě nejméně 900 let př. n. l. Na kočky se lidé divali jako na ztělesnění bohů. Představovali bohyni Bastet – bohyni s lidským tělem a kočičí hlavou

  Kočka měla takovou vážnost, že za její
usmrcení byť i třeba neúmyslné se
uděloval trest smrti. Zejména kočky
žijící v chrámech bohyně Bastet či jejich
okolí se těšili velmi dobré péči. Po jejich
smrti byla jejich těla mumifikována.
Někdy se našli i mumie myší, které měli 
pravděpodobně sloužit jako jídlo na
cestu na onen svět. Tyto masové hroby
 

byly odhaleny Angličany na počátku 20. století.Bohužel si neuvědomili hodnotu tohoto
archeologického nálezu a tak z mnoha miliónů kočičích mumií se po rozemletí
stalo umělé hnojivo pro pěstitele plodin.
  Samozřejmě i Egypt měl svou odvrácenou tvář. Stávalo se, že mumie koček nakupovali poutníci, aby je obětovali bohům. Je dosti pravděpodobné, že poptávka po kočičích mumiích převyšovala nabídku a tak soudíme dle některých nálezů, že egyptský kněží , kteří se o kočky v chrámech starali a dbali méně na morálku si podstatně přivydělávali.

  Kočka to nikdy neměla jednoduché, po skončení egyptského období a krátké normalizaci pohledu na kočky přišel středověk, který kočky spojoval s ďáblem a čarodějnicemi. Nastalo pronásledování koček, zejména těch černých a jak je vidět tyto pověry, které mají své kořeny ve 14 století,  mírně v jiné formě přetrvávají dodnes.

  Ale v tuto dobu začali i problémy katolické církvi. Ztráceli zájem lidí. Vysoce  postavení duchovní holdovali ženám a alkoholu, žili si v bohatství a přepychu což velmi kontrastovalo s chudobou, která tížila většinu obyčejných lidí. Také nebyli schopni vysvětlil jevy, které obyvatelstvo trápili jako například morová rána, která ve 14 století údajně zabila téměř čtvrtinu evropské populace – cca 25 miliónů lidí.

  Díky této těžké době lidé potřebovali cítit zázemí a snad proto se začaly objevovat pohanské rituály, v nichž důležitou úlohu hrála žena, která byla spojována s plodností, protože právě z jejich klína se rodil nový život. Tak najednou mnoho „nových“ náboženství začalo opět kočku uctívat, neboť kočky byli spojovány právě s ženskostí…

  Bohužel epocha honu na kočky a čarodějnice měla teprve ukázat svou sílu… Dva dominikánští mniši napsali knihu – Kladivo na čarodějnice, kde bylo popsáno jak bezpečně čarodějnici poznat a jak ji usmrtit. Byla to doba, kdy lidé neuměli číst a psát, tato dovednost byla opět vyhrazená vysokým církevním hodnostářům. Také věda a znalosti o přírodních úkazech byla ještě v plenkách… Tak možná není divu, že toto pronásledování čarodějnic a koček bylo ukončeno až kolem roku 1700. Je pravda, že tomuto honu unikla řada koček, která si vydržovala bohatá šlechta. Byla to např. turecká angora – většinou bílá s modrýma očima.. často se také ukazovali na malbách vedle vysoce postavených dam a díky tomu, že byli v módě hlavně na francouzském dvoře se jim říkalo také kočky francouzské.

  Konečně přišlo 20 století, kdy byla kočka konečně masově objevena jako domácí zvíře… Na  konci 19 století jsou známi již první výstavy koček… Kočky byli dlouho výsadou majetnějších lidí… Ale se vzrůstajícím blahobytem již po 2 světové válce nebyl nástup koček jako domácích , chovných a výstavních k zastavení…

 

                                                                                                                                                                                                                                                       

foto zdroj: Google.cz     text: Copyright toyasphynx.wbs.cz